Plnost prázdných dnů
skrývaná hrdost, nad sklenicí můra lítá
smrtihlav...

Na moři pevně ukotvena loď
vlaje se zkříženými hnáty,
teď dilema,
záchranný kruh nehoď, hoď?
A tak neustále opíjíš myšlenky
myšlenkami,
čekajíc až nakonec loknou si samy.

V plechovce vinná láhev veliká
v suterénní díře...
Život mezi prsty utíká,
plyne za slzami a maják na obzoru,
třikrát krátce, třikrát dlouze,
opět, dle daného vzoru
zůstává kapitánem s potopenou lodí
a nám, nám se to hodí...